Fejeton: O porozumění a dorozumění

Tak jsem se nedávno dozvěděla, že ačkoliv ještě nejsou plně v provozu mobilní sítě třetí generace, připravuje se k velkému nástupu generace čtvrtá. Komunikace mezi mobily se opět o něco zrychlí. S dorozumíváním mezi lidmi to je ovšem jiná. Nejen, že to kdysi v Babylonu naši předkové svou hádavostí pěkně pokazili a zmatení jazyků nám pořádně zkomplikovalo život. Mnohdy si ale nerozumíme, ani když mluvíme stejným jazykem. Vinou našich duševních pochodů údajně vypouštíme, zapomeneme, nepřijmeme nebo si špatně vyložíme celých osmdesát procent toho, co mám kdo řekne. A pokud má rozhovor nějaký emotivní podtext, kvalita z něho vytěžené informace se ještě snižuje. Příkladem čítankovým je fenomén tzv. „tiché pošty". Zmíníte se před skupinou známých, že jste byli na svatbě. Nevěsta měla hezké šaty, ženich studuje posledním rokem medicínu, svatba to byla malá a svatebčané se dobře bavili. Za pár dní vám zavolá nasupená matka mladé novomanželky, aby se vás zeptala, co si to vlastně dovolujete, vykládat takové drby. Kdyby věděla, co jste zač, nikdy by v*s nepozvali. Jste oprávněně vyděšeni a ptáte se, co vlastně slyšela. Prý jste řekli, že nevěsta měla těsné šaty, takže je jasné, že se musela vdávat. Ženich je nedoštudovaný medik a rodina je tak chudá, že vypravila své jediné dceři malou svatbu. A ještě k tomu se svatebčané pobili...
Dalším úskalím dorozumění je zamlčování. Chcete si v neděli vyrazit s rodinou do místa A. Důvěřivě se zeptáte člověka, který v této lokalitě bydlí, jak se tam dostanete. Dozvíte se, že je nejlepší jet autobusem X ze stanoviště C. Děti se těší na pouť a manžel s vámi jede jen proto, že se tam hraje místní fotbalové derby. Kýžený cíl ovšem minete a musíte
vystoupit v místě B; váš informátor totiž zamlčel dost podstatný fakt, že autobus v místě A
staví pouze v pracovních dnech. Rodina je otrávená a vy musíte čelit mnoha výčitkám. Tedy v místě B je taky docela hezky, ale nejsou tam slibované kolotoče a fotbalisté přece odjeli na derby do místa A...
Toto jsou privátní příklady, které ovšem lze úspěšně aplikovat i do pracovního procesu. Z tohoto soudku uvádím pouze jediný, ale domnívám se, že celkem vydatný. Zcela zvláštní kapitolou je totiž komunikace mezi laiky a odborníky. Tak například správci sítě a uživatelé počítačů. Mezi těmito dvěma skupinami vládne cosi podobného třídnímu boji. Čest a sláva těm úžasným počítačovým
mágům, kteří skloní své hlavy obtěžkané
géniem k nám, obyčejným lidem. Ano, jsou mezi nimi i tací, kteří vás svým postojem nepřipravují o zbytky sebevědomí. Nedávají vám najevo, že jste hlupáci, když si chcete jejich pokyny zapsat, nediktují schválně tak rychle, že to stejně nestíháte, a nediví se, že jste zrovna tuhle naprosto elementární věc zapomněli. Chce se mi věřit, že ti druzí to nedělají schválně. Jejich znalosti jim totiž připadají tak samozřejmé jako třeba dýchání.
Jak vidno, společný jazyk ještě neznamená, že by si lidé mezi sebou rozuměli. Ani stále rychlejší a dokonalejší komunikační systémy to za nás nevyřeší. Ale snad, jednou, přijde doba, kdy slovo bude mít opět jednoznačný význam, kdy si lidé budou opravdu naslouchat a hlavně budou mít snahu si porozumět.

Eva Vlachová

Zveřejněno: 19.08.2002 – support@publix.cz
Vytisknout