Fotosoutěž

Vážení čtenáři,
v minulém čísle jsme uveřejnili snímek pozdně gotické zvonice sv. Štěpána. Pan Vl. Jisl nám v obsáhlém dopisu zaslal hezkou vzpomínku. Píše mj.: „V prvé polovině 30. let minulého století jsem bydlil na rohu Štěpánské a Malé Štěpánské, s oknem přímo proti kostelu. V letech 1929 až 1934 jsem tu chodil do obecné školy, jejíž vzhled se od konce 19. století, kdy byla postavena (1883), mnoho nezměnil, až na to, že tenkrát do nárožní budovy vedly vchody dva: jeden ze Štěpánské ulice do chlapecké školy, z druhé strany z ulice Na Rybníčku vchod do školy dívčí. Vzpomínám toho proto, že dětí v okolí bylo hojně, míst na hraní a dovádění ani v předválečné Praze nebyl v centru města nadbytek a přesto ten velký prostor za kostelem, místo na pohled ničí, nás nelákal. Na kopcovitém, hrbolatém terénu se kopaná hrát nedala, ani místo na kuličky se tam mezi samými kameny kloudně nenašlo. Pro nás to prostě byl krchov, jak se běžně tomuto místu za kostelem říkalo. V době svého založení byl největší na Novém Městě pražském. Dokonce se mu jeden čas říkalo ‚hřbitov poutníků', protože na něm byli pochováváni ‚poutníci' - lidé přišedší do Prahy, kteří zde zemřeli, aniž byli přináleželi k některé farnosti a k jejímu hřbitovu. Byl zrušen až v roce 1784."
Ze správných odpovědí jsme vylosovali: S. Kouřinskou z Lublaňské ul., Z. Reinhardta z Resslovy ul. a PhDr. Vl. Jisla z ul. U Havlíčkových sadů, kterým zasíláme Knihu o Praze 2.
Nová soutěžní otázka zní: Víte, jak se jmenuje budova, kterou znají důvěrně mnozí z obyvatel Prahy 2? Naše nápověda je rozsáhlá: Vinohradská sokolská obec byla velmi potěšena, když jí byla v roce 1938 přislíbena výstavba tohoto objektu v jedněch vinohradských sadech. V květnu t. r. se začalo s podzemními pracemi, do zimy 1939 byla západní část dobetonována a ve východní části byly dokončeny podlahy pod hlavním sálem. V prosinci 1940 byly dokončeny zednické práce a osazeno topení. V prvním čtvrtletí 1941 byly práce dokončeny a sokolská činnost mohla být zahájena. Vnitřní prostory byly řešeny velice účelně, snadné orientaci napomáhalo obdobné řešení přízemí a prvního patra. V druhém patře byly prostory galerie podél sálů a ve vystupujícím příčném křídle čítárna s knihovnou. Ve třetím patře našly své místo úřadovny. V budově nechyběla ani zasedací síň se stupňovitě usazenými sedadly pro sto třicet osob. Během druhé světové války zabrali budovu pro své účely nacisté. Po květnovém povstání se vrátila do rukou českého lidu (i když ve značně poničeném stavu) a dodnes slouží svému účelu. Byla dostavěna v letech 1945 - 1946. Odpovědi nám zasílejte do 21. 8. 2002.    

lin/van

Zveřejněno: 19.08.2002 – support@publix.cz
Vytisknout