Gröbovka: Umělecko-historický průzkum objektů

Na podzim roku 2001 jsem prováděla na základě objednávky autorů projektu obnovy umělecko-historický průzkum vily Gröbe, usedlosti Landhauska a doplnění průzkumu Pavilonu, které tvoří spolu s dalšími drobnějšími stavbami, zvláště viničním Altánem, Grottou a zahradou, areál Gröbovky. Veškeré části areálu vznikly v letech 1871 – 1878 na základě jednotného tvůrčího záměru, proto jsem považovala za nutné chápat areál jako architektonický a umělecko-historický celek.
Cílem průzkumu bylo shromáždit a odborně zpracovat veškeré dostupné informace o architektonických a umělecko-historických hodnotách objektů jako podklad pro jejich celkovou rekonstrukci, jejímž hlavním krédem je vrátit těmto památkám původní podobu a stylový charakter v co největší možné míře. Nejdůležitější částí průzkumu bylo proto vyhledávání, shromažďování a vyhodnocování dostupných archivních materiálů, a to jak plánových a fotografických, tak i textových z dobové či odborné literatury. Hlavně tyto dokumenty pomohly získat nové překvapivé poznatky o původní podobě a následných proměnách jednotlivých objektů i parku. Další součástí průzkumu byly restaurátorské sondy do stávajících povrchů, prováděné ke zjištění rozsahu zachovaných originálních prvků, především nástěnných maleb, a míry jejich poškození.
V průběhu průzkumných, někdy až „detektivních“ prací, se postupně zjevoval obraz Gröbovky v původní podobě jako kultivovaného díla vytvořeného především díky síle osobnosti majitele pozemku a hlavního iniciátora díla Moritze Gröbeho a díky jeho tvůrcům – architektům Antonínu Viktoru Barvitiovi a Josefu Schulzovi. Areál byl postaven v letech 1871 – 1878 jako přepychové rodinné sídlo se zahradou, koncipované na základě inspirace vilami italské renezance, kterou tvůrci osobitým způsobem transformovali v neorenesančním, jinak obecně typickém slohu konce 19. století. Jednotlivé objekty, ačkoli stylově i kompozičně spojené, byly vybaveny s ohledem na svůj speciální program vlastní charakteristickou podobou; vyzdobeny byly originálními malířskými a sochařskými díly, hodnotnými umělecko-řemeslnými prvky a důmyslným technickým zařízením. Jedním ze základních motivů autorské koncepce bylo prorůstání architektury s přírodou, ať již terasami, prosklenými stěnami, loggiemi, pergolami umožňujícími panoramatické vnímání krajiny nebo přímo romantickým umělým napodobením přírodnin v podobě skalních útvarů, kořenů, pařezů, včetně propojení vodního živlu. Kombinací nápaditě pojednaných a využívaných staveb s bohatou vegetací důmyslně komponované zahrady se stal areál jedním z nejpozoruhodnějších děl svého druhu u nás.
V současné době návštěvníci Gröbovky bohužel mohou spatřit z její původní podoby pouze stínový odraz, ze kterého nelze o originálním vzhledu bez důkladného obeznámení se s historickými fakty téměř nic vyčíst. Hlavní obytná vila byla nejvíce poškozena nejen zásahem bomby v roce 1945, ale především následnou razantní rekonstrukcí pro Dům pionýrů, kdy byly zničeny téměř veškeré původní povrchy (kromě maleb interiéru dvou jižních loggií a části maleb ve vlysu exteriéru) a velká část vnitřní kompozice. K dalším nevhodným zásahům vnějšího i vnitřního vzhledu došlo v 70. letech. Naproti tomu je poměrně dobře zachovaná budova Dolní Landhausky, kde byly mj. pomocí sond nalezeny i fragmenty původní dekorativní malířské výzdoby. Nejvíce autentických prvků včetně figurálních maleb, kolorovaných dřevěných konstrukcí, barevných vzorů z cihel (dnes pod povrchem nátěrů) se dochovalo v Pavilonu, který se tím stal vzácným unikátem. Ostatní objekty (Altán, Grotta, opěrné zdi, zahradní prvky) se vinou dlouhodobé „neúdržby“ dnes ocitají prakticky v troskách, některé pozoruhodné objekty již zmizely (např. skleníky). Přesto je míra zachování areálu dostatečná pro provedení citlivé rekonstrukce, kterou lze podpořit pomocí průkazné archivní dokumentace. Při průzkumu byla navíc objevena řada dochovaných původních elementů, jejichž stav však většinou vyžaduje okamžitá opatření pro jejich záchranu. Zároveň je nezbytné co nejdříve zamezit dalšímu ostudnému chátrání areálu a provést jeho kvalitní rehabilitaci jako neopakovatelného souboru evropského významu.

Mgr. Věra Müllerová, autorka umělecko-historického

Zveřejněno: 27.02.2002 – support@publix.cz
Vytisknout