Jak to ve skutečnosti bylo s Mozartovou hlavou

„Jak to vlastně bylo s Mozartem, když všichni víme, že byl pochován v hromadném hrobě, a nikdo neví kde?!“ volali čtenáři do redakce po otištění článku o zkoumání lebky tohoto geniálního muzikanta a skladatele.

 Zjednodušeně by se dalo říct, že i v mnoha dalších případech přetrvávají neúplná, zavádějící nebo dokonce nepravdivá tvrzení o historických událostech či osobnostech. Vychází to z nedostatečných informací, z toho, že i učitelé občas raději opakují nesmysly, než by pátrali po novinkách, které poskytují moderní postupy či nově objevené písemnosti a svědectví.

Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 ve Vídni a jeho otec Leopold, skladatel a učitel hudby, brzy poznal mimořádné nadání svého syna. Wolfgang už v šesti letech komponoval a improvizoval drobné skladby, takže otec s ním a se sestrou začal podnikat úspěšná turné po Evropě. Navštívili Mnichov, přes Bavorsko projeli Porýním, koncertovali v Nizozemsku a ve Francii, v roce 1764 dokonce v Londýně komponoval Wolfang sonáty pro královnu. Otec se dal na „vydělávání peněz“, projeli Španělskem a začátkem roku 1770 vyjeli do Itálie, kde se „zastavovali ve větších městech italských až po Neapol a sklízeli nepřetržitou řadu triumfů“. Na jedné z cest však došlo k tragédii, která Wolfganga krutě poznamenala: převrhl se kočár. Rána do hlavy způsobila krevní výron, několikadenní bezvědomí. „Otec ale věděl, že je Wolfgang vynikajícím prostředkem na vydělávání peněz,“ říká věhlasný antropolog prof. Vlček, „a tak chlapcovo zranění skrýval.“ Turné pokračovalo, nicméně Wolfgang se uzdravil – neuzdravil. Zranění změnilo jeho psychiku do té míry, že se z něj stal člověk, jakého známe z filmů. Vulgární, prudký – nezvladatelný génius.

W. A. Mozart zemřel 5. prosince 1791 ve Vídni, bylo mu pětatřicet, a příčina jeho smrti opravdu není zcela objasněna. Lidé však v té době měli obavy z morové epidemie, a tak skončil v „hromadném hrobě“ na hřbitově sv. Marka ve Vídni. Bylo sem však pohřbeno pouze několik jedinců a mezi obdivovatele Mozarta patřil i místní hrobník. Zapamatoval si, kde skončil slavný skladatel, a když se později kvůli rozšiřování Vídně hřbitov rušil, slav­nou lebku vzal a uschoval. Stala se čímsi, co se v rodině dědilo, až byla objevena v pozůstalosti jisté rodiny v Linci. A protože „srovnávací materiál“ existoval – např. jsou uschovány kadeře vlasů – je bádání založeno na faktech. 

-daf-

 

 

 

Zveřejněno: 02.07.2005 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout