Kamenní svědkové minulosti aneb Sochy slavných na „novoměstském rynku“

Největší pražské náměstí Karlovo se může pochlubit primátem. Na jeho ploše stojí nejvíce pomníků. Je tady pomník Vítězslava Hálka, u vchodů do vestibulu metra jsou pomníky Karoliny Světlé a Elišky Krásnohorské. V jižní části náměstí najdeme rozměrný pomník Benedikta Roezla. A to ještě při nedávné rekonstrukci Novoměstské radnice byl odstraněn pomník stojící před ní, bronzová postava Jana Želivského, plastika Jaroslavy Lukešové z roku 1960.

Jan Evangelista Purkyně
Milovníkům a znalcům pražských památek jistě neunikne, že ve výčtu chybí pomník českého vědce, lékaře a přírodovědce, vlastence Jana Evangelisty Purkyně (1787 – 1869). Ten kromě svého velice rozsáhlého vědeckého díla stál u všeho podstatného, co se v době národního obrození odehrávalo. Zúčastnil se založení Sokola, Hlaholu, Svatoboru i Umělecké besedy a podílel se na vzniku Matice české, Spolku českých lékařů a dalších. Vystudoval v Praze filozofii a následně i lékařskou fakultu. Po ukončení studií získal místo na univerzitě v polském městě Vratislavi. Tady v roce 1839 Purkyně otevřel první fyziologický ústav v Evropě. Po 27 letech působení v Polsku se natrvalo vrátil do Prahy, kde začal přednášet, a to česky. V roce 1861 vyšel jeho spis Academia, v němž navrhoval vybudování české vědeckovýzkumné akademie na principech sepětí vědy s rozvojem společnosti. O dva roky později se právě on stal mluvčím 72 českých poslanců, kteří navrhli zrušení cenzury a svobodu tisku. Překládal Schillerovy a Goethovy básně, pro Národní muzeum objevil a získal v Lešně některé rukopisy J. A. Komenského. Dvousté výročí jeho narození v roce 1987 zařadilo UNESCO mezi významná jubilea.
Přesto pomník tak význačné osobnosti byl v jižní části Karlova náměstí instalován až v roce 1961, a je tak nejmladším pomníkem v tomto prostoru. Na nízkém žulovém soklu je umístěna bronzová socha na židli sedícího vědce v nadživotní velikosti a v dobovém oblečení. Částečně tak napodobuje sochu Josefa Jungmanna. Na soklu je nápis: „JAN EV. PURKYNĚ 1787 – 1869.“ Pomník je monumentálním dílem Oskara Kozáka a Vladimíra Štrunce. Bronzovou část odlila firma Zukov.
Funerální pomník Jana Evangelisty Purkyně je umístěn u jeho hrobu na Vyšehradském hřbitově. Na dolní části pylonu pomníku je Purkyňovo osobní heslo: „Pokud a kde Bůh žíti povelí, buď věren vlasti, víře příteli“.

Pomník samaritánů
Podstatnou část východní strany Karlova náměstí, vedle jezuitského kostela sv. Ignáce, tvoří mohutný stavební komplex někdejší Novoměstské jezuitské koleje, založené již v roce 1628. Za účelem její výstavby bylo tehdy v místě vykoupeno 23 domů a 13 zahrad. V roce 1773, kdy byl jezuitský řád dočasně zrušen, byla v tomto objektu zřízena kasárna a krátce nato vojenská nemocnice. Objekt je jednou z našich nejstarších nemocnic, neboť i dnes plní zdravotnické funkce, když je sídlem III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Na nádvoří stojí rozměrný pomník, uprostřed s vysokým pylonem, na kterém je nápis: „V UPOMÍNKU NA SVĚTOVOU VÁLKU 1914 – 1918“, doplněný vavřínovým věncem. Pomník byl postaven k poctě vojáků, kteří sloužili na bojištích I. světové války v zdravotnické službě. Tomu odpovídá i další plastická výzdoba. Z pohledu diváka vpravo je voják – samaritán v polní uniformě. Právě tito vojáci zachraňovali své těžce raněné kamarády, kteří zůstali na bojišti, mnohdy ještě pod přímou palbou nepřítele. Jména těch, kteří při této nelehké službě padli, jsou uvedena na deseti deskách, které jsou součástí pomníku. Celek doplňuje vlevo stojící postava mladé ženy. Před pomníkem je elipsovitý bazén – kašna s přívodem vody. Pomník je, bohužel, v neutěšeném stavu, viditelně neudržovaný. Čtyři desky se jmény padlých hrdinů chybí, nefunkční bazén je zanesen napadaným listím. Celek byl ještě nedávno silně obrostlý náletovou zelení, která napomáhala devastaci tohoto zajímavého výtvarného díla. Ta je v současné době naštěstí odstraněna. Věřme, že je to předzvěstí celkové rehabilitace pomníku.
Světlá památka vojáků, zdravotníků, kteří padli při záchraně životů svých kamarádů a spolubojovníků, by si zasloužila, aby pomník k jejich poctě byl co nejdříve opraven. Malé nádvoří, jehož dominantu pomník tvoří, je v pracovní dny přístupné průchodem zhruba uprostřed hlavního průčelí bývalé Novoměstské jezuitské koleje čp. 504.

Eva Hrubešová

Zveřejněno: 21.03.2004 – support@publix.cz
Vytisknout