Několik poznámek na okraj výročí konce II. světové války

Na přelomu dubna a května jsme vzpomněli 60. výročí konce války. Konaly se pietní akty za padlé ve válce i v Pražském povstání, došlo na rekonstrukce bojů i na vojenskou přehlídku a setkání s veterány války. Připomněli jsme si, že hrdinné a spontánní povstání skončilo osvobozením, v příspěvcích se občané vraceli ke svým vlastním vzpomínkám a prožitkům. Ne však dosti jsme vzpomněli následného krutého osudu mnohých účastníků jak povstání, tak válečných bojů na nejrůznějších frontách.

Víme, že konference mocností v Jaltě v závěru války byla o demarkačních čarách, budoucích sférách vlivu, dá se říci, že i o volbě mezi III. světovou válkou a válkou později nazvanou studenou. Válkou, která v oblasti sféry sovětského vlivu nepotřebovala angažované, samostatné a nebojácné jedince. Jejich zásluhy byly záhy zpochybněny a oni za svoji aktivitu kriminalizováni. Za všechny připomínám kupř. vojenské velitele povstání vedeného Českou národní radou, gen. Kutlvašra a plk. Nechanského. Oba byli zanedlouho obžalováni pro velezradu a popraveni. Nebo redaktor Čs. rozhlasu Mančal, vinohradský občan, byl jedním z těch, co volali do boje a na pomoc Praze a k budově rozhlasu a ohlásil mj., že na okraj osvobozené Prahy dorazila tanková vojska slavné Rudé armády (v době, kdy wehrmacht již Prahu opustil a zbyly tu pouze jednotky SS). Čekal ho vyhazov z rozhlasu a řada let na Borech a v Jáchymově. I představitel KSČ v České národní radě J. Smrkovský byl za svoji aktivitu „odměněn“ odstavením v letech padesátých. Podobných případů nebyly desítky, nýbrž stovky a tisíce.

Po únoru 1948 se na dlouhou dobu ujala vlády komunistická strana. V její režii záhy vznikly mj. koncentrační tábory, tehdy zvané „tábory nucených prací“. Narozdíl od táborů válečných sem Čechoslováky umisťovali sami Čechoslováci. Umisťovali sem zejména aktivní zastánce demokracie a vlastence odsouzené ve vykonstruovaných procesech, obvykle za velezradu, vyzvědačství, podvracení republiky, apod. Mnozí z nich by v normálních demokratických poměrech byli vyznamenáváni za své hrdinství a zásluhy. Poúnorové Československo se jim ale „odměnilo“ nuceným nasazením při těžbě uranu. Byli mezi nimi nejen vojáci a politici, vědci a duchovní, ale také umělci a sportovci, např. hokejoví mistři světa z let 1947 a 1949. Hořkou ironií osudu byla skutečnost, že s hrdiny protinacistického odboje zde byli vězněni i jejich nedávní protivníci, váleční zločinci, kolaboranti a zrádci! (Volná citace z letáku Hornického muzea Příbram k otevření jeho pobočky Památník Vojna na místě dřívějšího tábora nucených prací v květnu t. r.)

Hlavně na tyto lidi, ať zemřelé či ještě žijící, bychom měli v tyto dny vzpomenout. Vnímám, že mnozí z nich ani po trpkých zkušenostech nezahořkli a snaží se i dnes svým hlasem a příkladem upozornit na historická pochybení a omyly proto, abychom se jich my vystříhali!   

Mgr. Michal Basch, 
starosta MČ Praha 2 (ODS)

 

 

 

 

Zveřejněno: 02.07.2005 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout