Podaná ruka Arcidiecézní charita Praha

Slovo charita má asi většina z nás spojeno s pomocí lidem v nouzi, a v podstatě je to tak správně... toto slovo pochází z latinského caritas, tj. milosrdenství, křesťanská láska k bližnímu a dobročinnost na jejím základě poskytovaná. Pomoc je ale velmi široký pojem a široké může být i spektrum těch, kterým je určena.

Jakou konkrétní pomoc můžeme hledat u pracovníků Arcidiecézní charity Praha (ADCH Praha) a komu je určena, na to jsem se přišla zeptat do budovy v Londýnské ulici, kde sídlí její ústředí. Po několika minutách setkání s paní Miladou Střítezskou, tiskovou mluvčí a koordinátorkou dobrovolníků, mám pocit, že ADCH Praha má, co se týče poskytování pomoci, neuvěřitelně široký záběr. V rámci více než třiceti projektů, které momentálně realizuje, nabízí pomoc například tělesně postiženým, matkám s dětmi, lidem bez přístřeší, lidem drogově závislým, seniorům, dětem odcházejícím z dětských domovů a mnoha dalším. Takto sestavená skupinka uživatelů služeb ADCH Praha vypadá sice hodně nesourodě, ale paní Střítezská do toho zmatku naštěstí brzy vnáší jasno: „Jde o opravdu veliký komplex služeb pro znevýhodněné osoby. Ale zdaleka ne všechny naše aktivity se odehrávají tady. Jednotlivé projekty mají často svá vlastní sídla rozptýlená po celých středních Čechách. Přímo v této budově je tedy především řídící centrum.“ Jak se dozvídám, veškeré služby poskytované ADCH Praha zajišťuje okolo stovky zaměstnanců, ale bez spolupráce s dobrovolníky by služby v tak širokém rozsahu nebylo možné poskytovat. Dobrovolnické centrum je také jednou z aktivit, které je možné nalézt přímo v Londýnské ulici. „Našimi dobrovolníky jsou pochopitelně nejčastěji věřící, často studenti, ale i starší lidé, kteří již mají více volného času a chtějí ho smysluplně využít,“ říká k tomu paní Střítezská. „Myslím, že každý si u nás může pro sebe najít to, co mu nejlépe vyhovuje. Někdo se může realizovat třeba v asistenční službě pro tělesně postižené, jinému tolik nevyhovuje přímý kontakt s klienty, nebo by to fyzicky nezvládl, a tak dá přednost například pomoci při administrativě. Zajímavý je například projekt Vězeňská péče, ke kterému mohou dobrovolníci přispět dopisováním si s vězni ve výkonu trestu. Jde o jakousi duchovně sociální pomoc, při které však nedochází k přímému setkání.“

Zajímá mě samozřejmě, které další projekty mohou občané nalézt přímo v Praze 2. Vedle již zmíněného Dobrovolnického centra je to Charitní a ošetřovatelská služba, která funguje při kostele svaté Ludmily. Tady mohou zájemci najít i poradnu pro seniory a klub seniorů. Jedním z nejznámějších projektů ADCH je Adopce na dálku. Nápad sponzorovat školní docházku a další základní sociální potřeby dětí, žijících v některých zemích za hranicí chudoby, a toto sponzorství „povýšit“ na adopci na dálku zavedli v České republice přímo pracovníci ADCH a je svým způsobem unikátní. Stále nepolevující zájem ze strany dárců je určitě způsoben i tím, že „adoptivní rodič“ přesně ví, pro koho a na jaké účely bude jím darovaná částka využita, navíc má možnost prostřednictvím dopisů komunikovat přímo s dítětem, které sponzoruje. Pocit užitečnosti a radost z pomoci bližnímu je tedy o to větší. Jak mi vysvětluje paní Jarmila Kabátová, vedoucí projektu Adopce na dálku, v současnosti je možné finančně podporovat děti z Ugandy, Indie, Litvy, Běloruska a nově také z oblastí Thajska, zasažených tsunami. „Kdo má zájem, může si dítě vybrat na našich www stránkách nebo tady v kanceláři prostřednictvím katalogu. Pak stačí zaplatit příslušný roční příspěvek, který je pro každou zmíněnou oblast jiný. Dál už dárce funguje jako „adoptivní rodič“, s dítětem si může dopisovat (s pomocí dobrovolníků tu funguje i překladatelská služba), občas mu může poslat drobný dárek. Od dárků však rodiče spíše odrazujeme z toho důvodu, že se cestou často ztrácí, že rodič neodhadne, co dítě v tak exotické zemi využije, že bude dítěti dárek záviděn atd.,“ doplňuje paní Kabátová. A kdo má nejčastěji zájem stát se „adoptivním rodičem“? „Žádnou statistiku si nevedeme, ale z běžného kontaktu s ,rodiči‘ mám dojem, že jsou to lidé opravdu ze všech možných společenských vrstev, různého věku i vzdělání. Děti mohou ,adoptovat‘ třeba i školní nebo pracovní kolektivy. Máme velkou radost, že poslední dobou se zvyšuje zájem i ze strany firem.“

Na závěr si tentokrát dovolím pragmatické shrnutí aktivit ADCH na území Prahy 2:

  • projekt Adopce na dálku (Londýnská 44)
  • Dobrovolnické centrum (Londýnská 44)
  • Charitní a ošetřovatelská služba (Jugoslávská 27, kont. osoba paní Hokynářová)
  • Informační centrum k celé organizaci ADCH a ke všem jejím projektům.

 Text a foto: Lada Poláková

ARCIDIECÉZNÍ CHARITA PRAHA 
Londýnská 44 
Tel.: 224 246 519, 224 246 573 
E-mail: praha@charita-adopce.cz 
www.charita-adopce.cz  

 

Zveřejněno: 02.07.2005 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout