Půjdete-li... Amerlingův výchovný ústav

Půjdete-li či budete-li muset jít dopravně přetíženou Žitnou ulicí, jděte odshora po pravé straně a vydržte chvíli postát v jejím nejužším místě: tam, kde před odbočkou do Smeček uvidíte na protějším chodníku vystupující masu rozlehlého třípatrového domu čp. 525 při ústí ulice V tůních. Řeknete si - „no, klasický činžák," a budete mít téměř pravdu...
Jde o klasicistní nájemní dům z let 1840 - 1841, který na místě zahrady dal pro výchovný ústav postavit Karel Slavoj Amerling. Na budově zaujme nejvýš ostění průjezdu v ose domu a - novodobé výklady obchodů v přízemí, které dokonale rozrušují uměřený styl domu. Amerling by se divil, cože mu to do kdysi slovutného učiliště Budeč umístili: za těmi polokruhovitě zaklenutými výkladními okny a náležitým vnějším poutačem je totiž Erotic video shop. Je sice zajímavé pozorovat typy vcházející klientely, ale nechme spíš vstoupit pohnutlivou historii místa.
Když tu byl kladen základní kámen, byli přítomni F. Palacký, P. J. Šafařík, J. S. Presl a mnozí jiní významní mužové obrozujícího se národa. Dodali vznikajícímu Amerlingovu podniku nejen lesku, ale i nutné důvěryhodnosti, neboť Amerling pocházel „z rodu otců zakladatelů" - čili pro mnohé byl nereálným fantastou - byť jiným se jevil skoro jako oživlý Komenský. Ostatně Amerling tu skutečně chtěl vzkřísit Komenského sen o dokonalém vzdělávacím učilišti a aby připomněl naši údajně první školu na přemyslovském hradišti u Zákolan, dal do názvu jeho jméno - Budeč.
Ano, mnozí se dále pozastavovali nad ne-
úměrně encyklopedickou náplní této soukromé vzdělávací instituce, v níž by se student mohl seznámit s jakýmkoli oborem vědění a dovedností, nicméně škola svým pojetím a vybavením na dlouho předběhla dobu. Na střeše ve věžní nástavbě byla umístěna hvězdárna a meteorologická stanice. Podstřeší sloužilo jako sušárna rostlin a jako laboratoř k preparaci živočichů. Celé třetí patro zabírala nemocnice, v níž Amerling a jeho spolupracovník doktor Jan Špott praktikovali vodoléčbu tzv. zavejcováním (pacient zabalený do mokrých prostěradel s houněmi navrch byl v této kukle bez jídla a pití ponecháván až osm hodin, aby se potem zbavil škodlivin). Do druhého patra se musela vejít knihovna s tiskárnou, dílna k broušení drahých kamenů, hodinářství a ještě přírodovědecký sál se sbírkami i zvláštní učebny pro výuku hudby a zpěvu. První patro obsadilo „semeniště učitelské" - v podstatě ústav ku vzdělání učitelů, a také tu byla škola pro vzdělávání dívek starších patnácti let. Přízemí patřilo řemeslným dílnám a laboratořím. Velká zahrada sloužila nejen k pěstování užitkových rostlin, ale byla uspořádána i jako zahrada botanická. Už neuskutečněný záměr počítal s vybudováním tělocvičny a hřiště. Učilo, pracovalo a bádalo se tu i v neděli, kdy mohli přicházet přes týden zaměstnaní učni, řemeslní mistři a měšťané.
Na provoz Amerling zpočátku vždy získal peníze, ale dům byl zadlužen a financování tak rozsáhlého podniku bylo nad jeho síly a ekonomické schopnosti. Na čas podnik zachránil Lev hrabě Thun, který celou nemovitost koupil a vyrovnal se s věřiteli. Ale v pohnutém roce 1848 byl po udání Amerling zatčen a policií obviněn z organizování protistátního spiknutí. I když Amerling svědecky prokázal nevinu a osvobozující rozsudek byl zveřejněn tiskem, důvěra v Amerlinga byla otřesena a pád ústavu neodvratný. Kdo byl udavačem? Budečský domovník, kterému se nelíbily tváře podvečerních návštěvníků, přicházejících na porady o vydávání pedagogického časopisu Posel z Budče.
Budeč se pak rychle proměnila v nájemní dům. Roku 1853 se tu narodila spisovatelka Tereza Nováková, kterou připomíná pamětní deska umístěná na zdi do ulice V tůních. Po Budči ani po Amerlingovi tu nezbylo nic.

PhDr. Boris Titzl, Ph.D.

Zveřejněno: 02.10.2002 – support@publix.cz
Vytisknout