Slovo úvodem – Nesmíme zapomenout

V měsíci květnu si celý svět připomněl 60. výročí ukončení II. světové války a vítězství nad nacismem. Proběhla celá řada oslav, ke kterým se aktivně připojila i naše městská část. Oslavy v Praze vyvrcholily na Pražském hradě, kde se po letech čekání dostalo důstojného poděkování veteránům II. světové války a prezident České republiky zároveň povýšil devět válečných hrdinů do hodnosti generála. Každý, kdo byl ale­spoň na chvíli svědkem těchto oslav, se mohl na okamžik přenést v čase a přemýšlet nad tím, co asi prožívali lidé v květnu roku 1945. Byl to pocit euforického štěstí, že válka konečně skončila, byla to naděje na lepší budoucnost a na svobodu. Bohužel, radost z nabyté svobody a víra v lepší budoucnost neměly dlouhého trvání. Jednu diktaturu nahradila diktatura jiná, a to komunistická totalita. Nechci se v žádném případě zapojit do polemiky historiků, v čem byla nacistická vraždící mašinérie s hrůzou plynových komor a s miliony mrtvých v koncentračních táborech jiná, horší a krutější než komunismus s jeho ideologií a praktikami státní bezpečnosti, krutostí bolševiků v nesčetných vyhlazovacích vesnicích v SSSR, nelidskými podmínkami v pracovních táborech, snahou o degradaci inteligence nebo úkladnou promyšleností vykonstruovaných politických procesů, při kterých soudy vynesly přes dvě stě trestů smrti, stovky doživotí a tisíce lidí odsoudily na dvacet až pětadvacet let. Zdá se mi však naprosto nezbytné diskutovat o této etapě našich dějin a poučit se z ní.

V měsíci červnu si připomeneme smutné výročí popravy Milady Horákové, od které 27. června uplyne 55 let. Je paradoxem, že právě dr. Horáková zažila útrapy obou diktatur. V roce 1940 byla zatčena gestapem a po dvou letech věznění na Pankráci a na Karlově náměstí byla deportována do Malé pevnosti v Terezíně. Za činnost v odboji jí v roce 1944 prokurátor navrhl trest smrti, který však nakonec drážďanský soud změnil na osm let káznice. Vězněna byla až do dubna 1945 v ženské káznici v Aichachu u Mnichova. V roce 1945 ji prezident Beneš přesvědčoval, že nová republika potřebuje lidi, jako je ona. Stala se poslankyní Prozatímního národního shromáždění, členkou vedení ČSNS a předsedkyní Rady čsl. žen. V roce 1946 se o Miladu Horákovou začala zajímat státní bezpečnost a v době vládní krize v únoru roku 1948 byla vyloučena ze všech svých veřejných funkcí. 10. března 1948, v den smrti Jana Masaryka, se rozhodla vzdát poslaneckého mandátu, protože nechtěla, aby její jméno bylo spojováno s děním oněch dnů. Nechtěla se však vzdát politické práce a začala se aktivně účastnit budování tzv. třetího (protikomunistického) odboje. Státní bezpečnost ji 27. září 1949 zatkla a ve vykonstruovaném procesu v rámci akce „Střed“ byla odsouzena k trestu smrti za údajnou velezradu a špionáž. JUDr. Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 v 5:35 na dvoře pankrácké věznice.

V roce 2004 byl 27. červen vyhlášen Dnem památky obětí komunismu a zařazen mezi významné dny České republiky. O to, aby se na hrůzy obou pohnutých etap naší novodobé historie nezapomnělo, můžeme a musíme usilovat jen my sami. Nesmíme zapomenout, neboť ...Ten, kdo zapomene, je odsouzen k opakování!

Jana Černochová, zástupkyně starosty (ODS)

 

Zveřejněno: 02.07.2005 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout