VYŠEHRAD

NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA

Praha se jako jedno z mála měst může kromě své světově proslulé dominanty, Pražského hradu, pyšnit ještě druhým hradem, s kterým jsou pevně svázány dějiny města - Vyšehradem. Příběh Vyšehradu se táhne až do pradávných, dnes již zapomenutých časů české historie a je nesmírně pestrý - velkolepý i tragický, monumentální i smutný. vysehrad.jpg

Okolnosti původu a nejstarší historie Vyšehradu se ztrácejí na úsvitu dějin. Zdá se, že již někdy v 9. století Vyšehrad býval opevněným pohraničním hradištěm kmene Zličanů. Od poloviny 11. století se pak staroslovanské valové hradiště s roubenými budovami začalo měnit v románský kamenný hrad s patrovým zděným palácem, dvěma bazilikami a dalšími zděnými domy a kostely. Nejstarší zděnou stavbou, asi z 10. století, je zbytek kostela zjištěný archeologickým výzkumem pod románskou bazilikou sv. Vavřince v předhradí. Koncem 11. a ve 12. století už bychom nalezli na Vyšehradě řadu kamenných staveb: především knížecí a později královský palác a rotundu sv. Jana Evangelisty, vysvěcenou údajně samotným sv. Vojtěchem. V této době zažíval Vyšehrad jako sídlo panovníka svou nejslavnější éru. Stal se rezidencí knížete Vratislava II., prvního českého krále (pod jménem Vratislav I.), který opustil Pražský hrad kvůli sporům se svým bratrem Jaromírem, pražským biskupem. Vratislav na Vyšehradě rozvinul rozsáhlou stavební činnost včetně výstavby původní baziliky sv. Petra a Pavla a roku 1070 při ní založil vyšehradskou kapitulu, sbor kanovníků, vyjmutou z pravomoci biskupa a podřízenou přímo papeži (tuto nezávislost si kapitula podržela až do roku 1763). Z jeho éry pochází i nejvzácnější vyšehradská písemná památka Vyšehradský kodex (korunovační).

Hlavním sídlem se stal Vyšehrad i pro knížata Konráda a Soběslava I. Všichni tito panovníci nalezli také v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla místo posledního odpočinku. Zejména Soběslav pokračoval ve stavební činnosti svého otce Vratislava a Vyšehrad velmi zvelebil. Roku 1140 nastoupil na český trůn Soběslavův synovec, kníže (od roku 1158 král) Vladislav II. Zvolen byl na Vyšehradě, zakrátko vak vrátil panovnické sídlo na Pražský hrad. Na Vyšehradě však stále zůstávala kapitula, jejíž probošti zastávali po staletí mimořádně významný úřad kancléřů Českého království se značným politickým vlivem.  

Nového rozkvětu se dočkal Vyšehrad za vlády Karla IV. Císař Karel měl velký smysl pro historii a živě se hlásil k tradicím přemyslovského rodu, z něhož po matce pocházel. V souvislosti se založením Nového Města zpevnil panovník opevnění Vyšehradu a zapojil jej do městských hradeb. Vnější část hradu dostala nové hradby se čtverhrannými věžemi. Karel tu také dal vystavět rozsáhlý palác a zásadně přestavěl kostel sv. Petra a Pavla. Kromě starších kostelů stával ve vnější části i kostelík Stětí sv. Jana a další stavby. Na akropoli byly nejméně čtyři velké palácové stavby, zdejší dominantu pak tvořila mohutná čtverhranná věž Neklanka (možná staršího původu). Velkou akcí, prováděnou zcela na náklady kapituly, byla přestavba vodovodu z pramenů Jezerky, uskutečněná roku 1367. A po celou dobu, již od krále Jana Lucemburského, rostly na Vyšehradě soukromé domy kanovníků, budovy sloužící kapitule a jejímu služebnictvu i drobnější církevní stavby. Karel IV. oživil i vyšehradskou kulturní tradici podporou zdejších škol a obnovením slavnostních bohoslužeb. Největšího lesku však Vyšehradu dodalo jeho zařazení do Karlova korunovačního ceremoniálu, při kterém hrály důležitou roli přemyslovské památky.

Po smrti císaře Karla IV. se však již schylovalo k epilogu vyšehradské královské slávy. Na počátku husitských válek byl Vyšehrad kontrolován posádkou několika set mužů císaře Zikmunda. Po vyšehradské bitvě dne 1. listopadu 1420, kdy husité nad Zikmundem zvítězili, posádka hrad opustila a husité začali loupit a ničit vše, na co přišli. Nezastavili se ani před královským palácem či chrámy. Z výstavného hradu zůstaly po jejich řádění jen pusté trosky a rozvaliny. Historie královského Vyšehradu definitivně skončila.

Od poloviny 15. století, za vlády krále Jiřího z Poděbrad, začíná nová éra Vyšehradu - éra městská. Ve zbytku hradního areálu vznikalo tzv. Horní město, v podhradí rostlo Dolní město. Malé poddanské město nikdy nedosáhlo významu a věhlasu sousedních pražských měst, ale přežívalo za stálých sporů se svou vrchností - Vyšehradskou kapitulou - až do 19. století, kdy konečně dosáhlo nezávislosti a krátce poté bylo připojeno k Praze jako VI. pražská čtvrť.

Významnou kapitolou v historii Vyšehradu se stala stavba opevnění. Události posledních let třicetileté války ukázaly, že Praha není se svým v podstatě ještě středověkým opevněním schopna odporu proti tehdy moderním armádám se silným dělostřelectvem. Z toho důvodu bylo kolem roku 1650 rozhodnuto o vybudování opevnění města. Jednu z klíčových pozic pak celkem přirozeně zaujal Vyšehrad.  V průběhu několika desetiletí tedy vyrostla nad Prahou rozsáhlá pevnost, která kompletně vymazala z mapy Horní město vyšehradské a spolu s ním také převážnou část starobylých památek. Trvalo dalších dvěstě let než nové válečnické metody prokázaly neúčinnost městských opevnění. V roce 1866 bylo pražské opevnění zrušeno a začalo se s jeho postupným bouráním. Na Vyšehradě vlastně nikomu nepřekáželo, a tak mělo přijít na řadu až nakonec. Vyšehradskou citadelu opustili vojáci dokonce až v roce 1911. To už však nebylo bourání hradeb aktuální, zvláště když si mnozí dokázali představit, že by na jejich místě mohla vzniknout zástavba, která by zbylé vyšehradské památky včetně národního pohřebiště necitlivě pohltila.

Romantizující 19. století ověnčilo Vyšehrad mýtem o srdci nejstarší české historie a kolébce české státnosti. Místě, odkud vládl své zemi kníže Krok, potomek praotce Čecha, který svůj lid přivedl do jejich nové domoviny. A především byl Vyšehrad rezidencí Krokovy moudré dcery, kněžny Libuše, která právě sem přivedla svého manžela Přemysla, aby se společně stali zakladateli mocného a slavného vládnoucího rodu Přemyslovců. Právě z mohutných vyšehradských skal podle pověsti zaznělo Libušino slavné proroctví o založení města Prahy "jehož sláva hvězd se bude dotýkati".

Tyto romantické představy o pradávné slávě Vyšehradu vedly v 19. století k založení národního pohřebiště, místa kde odpočívají nejváženější synové a dcery českého národa. Na malém hřbitově zde a v impozantní společné hrobce Slavíně najdeme místa významných českých spisovatelů, hudebníků, malířů a sochařů, herců, vědců či bojovníků za svobodu. Tato tradice přetrvala až do současnosti a tak se Vyšehrad skutečně stal ztělesněním starých legend a snů našich předků.   

Z knihy: Pavel Augusta - Vyšehrad
Praha, 2004

NKP Vyšehrad - http://www.praha-vysehrad.cz

Vyšehradská kapitula - http://www.kkvys.cz/

>>NAJÍT V INFOMAPĚ PRAHY 2

 

 

 

 

 

Zveřejněno: 03.10.2012 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout