Vinohrad neohrožují špačkové, ale vandalové


V době, kdy čtete tyto řádky, mají možná mnozí z vás v čerstvé paměti zážitek (a doufáme, že příjemný) z letošního Vinohradského vinobraní. Když se však ulicemi Vinohrad a Žižkova ubíral historický průvod a na náměstích Míru a Jiřího z Poděbrad vyhrávaly kapely a burčák tekl proudem,
na říjnovém čísle našich novin už osychala barva v tiskárně. K vinobraní se určitě
příště vrátíme; dnes nabízíme pohled do zákulisí pěstování vinné révy na historickém vinohradu v Gröbovce.
Před devíti lety byl vinohrad v Gröbovce na hony vzdálen své dnešní podobě. V minulosti o něj dlouhá léta vzorně pečoval jistý pan Nikodém. Když odešel do důchodu, vinice začala pomalu upadat. Největší rána přišla koncem 80. let, kdy ji vedení podniku Sady, lesy, zahradnictví dalo bezúplatně Svazu zahrádkářů. Historick* vinice se rozparcelovala asi na 40 pozemků a pustla...
Až se v roce 1993 Antonín Tureček, dlouholetý správce vinohradu v Troji, dohodl s radnicí Prahy 2 na pronájmu s tím, že vinici dá do pořádku a městská část bude přispívat na její údržbu. „První úrody jsem se dočkal v roce 1997. Postupně jsem dával vinici dohromady; zhruba šedesát procent plochy jsme museli úplně nově vysázet, ročně to bylo asi tři tisíce keřů. Necelá třetina z původního vinohradu se zachovala, ale bylo třeba ošetřit zdecimované keře," vzpomíná na perné začátky současný správce vinohradu. „V posledních pěti letech už se dá mluvit o dobré sklizni," dodává.
Pro zajímavost: průměrné výnosy českých vinic se v posledních letech pohybují mezi třemi až pěti tunami z hektaru, v Gröbovce je to osm až deset tun, tedy dvojnásobek průměru. Pěstují se tu klasické odrůdy - Müller-Thurgau, Ryzlink, Rulandské modré, Modrý Portugal, teď je nově vysazeno ještě Rulandské šedé. Prvních 500 značkových vín bylo ze sklizně v roce 2000, kdy se révě díky počasí výborně dařilo. Svatovavřinecké a Rýnský ryzlink z Gröbovky dokonce letos pronikly na mezinárodní fórum: na Račianské ochutnávce vín v Bratislavě (MČ Bratislava - Rača je od poloviny července partnerem Prahy 2) získalo několik ocenění. „V Gröbovce se daří odrůdě Müller-Thurgau, rodí každoročně hodně, ale dává jen víno průměrné kvality. Dobré podmínky jsou u nás pro pěstování Rýnského ryzlinku, to už je velmi kvalitní víno. Loni nám nepřálo počasí. Z úrody z roku 2001 jsme stočili do lahví jen odrůdu Modrý Portugal. Letošní rok je také velmi slabý. V červnu nám sprchlo do květu, a tak letošní úroda bude asi pětinová oproti očekávání. Normálně bychom sklidili asi 12 tun hroznů, ale kvůli špatnému počasí to bude letos tak něco přes dvě tuny," konstatuje znalecky Antonín Tureček.
Udržovat historickou vinici stojí spoustu práce (obdělávat se musí zásadně ručně) a peněz (náklady jsou až šestinásobně vyšší než u vinic obdělávaných technikou, např. údržba Gröbovky stála vloni více než milion korun). Moderní způsob pěstování vinné révy se liší od tradičního také způsobem výsadby. Podepřít každý keř betonovou trubkou a omotat ho drátěnkou prostě u historické vinice možné není. Rozdíl je i v hustotě výsadby - tam, kde se do Gröbovky vejde 8 000 keřů, jinde kvůli dostupnosti techniky pouhých
3 000. To všechno se prodraží, a tak se dnes historické vinice pro svoji nízkou rentabilitu spíš likvidují. Vinice v Gröbovce má to štěstí, že je součástí historického parku ve správě městské části, která je na svoji vinařskou tradici hrdá. Pan správce si je hodnoty vinohradu také dobře vědom: „Snažíme se, aby vypadal alespoň přibližně tak, jako někdy koncem 19. století." Jednoduchá práce to ale není. „Nemůžeme používat techniku a co se s traktorem udělá za tři hodiny, ručně trvá až čtyři dny. Je to práce na celý rok. V době vegetačního klidu se keře musí prořezávat a prostřihávat, to děláme sami se ženou, ale jinak se bez brigádníků neobejdeme. Přes zimu si připadám jako normální člověk - dělám od pondělí do pátku, osm hodin denně, zatímco v létě v podstatě volno neznám. Představte si, že ze 100 kilogramů hroznů se po lisování a vyčištění získá jen asi 60 litrů vína," líčí pan Tureček svůj pracovní rytmus na vinici. Jeho největším nepřítelem není špatné počasí nebo nedostatek peněz, ale bezohlední lidé: „Na venkově se vinice musí hlídat před špačky, tady před zloději a vandaly. Nejde jen o to, že si utrhnou hrozen, ale že tím vlastně ničí keř; hrozny se správně mají jen stříhat, ne rvát," stěžuje si správce vinohradu v Gröbovce Antonín Tureček.
Ve středověku bývalo na území dnešní Prahy asi 700 hektarů vinic a ty stačily plně zásobovat vínem Prahu a okolí. Jak se Praha postupně rozrůstala za hradby, stávaly se z těchto pozemků stavební parcely a vinice se postupně likvidovaly. S rozvojem dopravy také přišla možnost dovážet lacinější víno z jihu, např. z Itálie. Za vinohrad v Gröbovce vděčíme zálibě hraběte Moritze Gröbeho ve všem romantickém. Když v 70. a 80. letech 19. století zakládal své honosné rodinné sídlo na území viničních usedlostí Horní a Dolní Landhauska, historická vinice přesně zapadala do jeho představ.

Lenka Prokopová

Zveřejněno: 02.10.2002 – support@publix.cz
Vytisknout