Sen několika generací

Nuselským údolím kdysi končila Praha, pláně na Pankráci byly pro běžného Pražáka 19. století vzdáleným a poměrně pustým místem, kde byla pole a na obzoru tu a tam nějaká ta vesnice.
Ale jakmile se Praha začala rozšiřovat, jakmile se na pankrácké pláni objevily první rozsáhlejší stavby, bylo nutné sem nejen umožnit běžnou automobilovou, ale i městskou hromadnou dopravu.
Roku 1925 pronikla na Pankrác první linka tramvají, která ovšem zdlouhavě projížděla Nuslemi, o pět let později se tramvaje dostaly až na Kačerov a na Spořilov.
Lidem, kteří se pražskou dopravou zabývali, bylo ovšem jasné, že nejvýhodnější a nejpřímější trasou, která by dokázala spojit Pankrác a čtvrtě za touto plání s centrem Prahy, by byl most přes nuselské údolí.
Kuriózní je, že se touto myšlenkou již v roce 1919 zabýval pozdější akademik, význačný odborník na betonové stavby a renomovaný statik dr. Ing. Stanislav Bechyně, který dokonce vypracoval příslušný návrh.
V průběhu let bylo vypsáno několik soutěží a bylo podáno mnoho návrhů, jak by most přes nuselské údolí měl vypadat. Byl mezi nimi i řetězový most, ale i neuvěřitelný nápad, že by vozovka mostu měla vést po střechách věžových obytných domů!
Po skončení II. světové války se začalo uvažovat o nejvhodnějším vyústění mostu na novoměstské straně a napojení na stávající komunikace. Stavba měla být dokonce zařazena do prvního pětiletého plánu. Již tehdy se počítalo s tím, že dopravní řešení bude dvouúrovňové a že ve spodní části bude jezdit metro nebo podpovrchová tramvaj. V tubusu mostní konstrukce bylo počítáno i s obousměrnými pěšími komunikacemi.
Nakonec zvítězil návrh projektantů Vojtěcha Michálka, Stanislava Hubičky a Svatopluka Kobra. Stavba mostu z přepjatého betonu byla zahájena počátkem roku 1965, zvláštností bylo, že v době okupace Československa ruskou armádou v roce 1968 bylo přerušeno tak zvané nepřetržité lití betonu a obnoveno bylo až po určité době. Přes počáteční obavy odborníků se nakonec ukázalo, že tahle ojedinělá „chyba“ stavbu nepoznamenala a že kritické místo vydrželo i velmi náročné zátěžové zkoušky (při kterých přišly ke slovu plně naložené Tatry a dokonce i raketové motory).
Provoz na ojedinělé konstrukci, která dostala název „Most Klementa Gottwalda“, byl zahájen 22. února 1973. Mostní stavba, součást tzv. Severojižní magistrály, má délku 485 a šířku 26,5 metrů. Výška mostu nad nuselským údolím je 43 metrů.
Vozovka na mostě je šestiproudá. Most je dvouúrovňový a v jeho dolním patře projíždějí vlaky metra trasy C. Protože váha vagónů sovětských souprav metra, které Praha musela z politických důvodů pro provoz metra zakoupit, byla větší, než se původně počítalo, musel být do tubusu mostu dodatečně vložen ocelový rošt.
Nuselský most měl v průběhu „svého života“ několik technických problémů, které se podařilo celkem snadno vyřešit. Ale jako každý most, i tenhle kolos čeká v budoucnosti generální oprava, která se neobejde bez značných dopravních problémů. Část automobilové dopravy lze odklonit na okruhy, část svést přes Nusle a Podolí, ale městská hromadná doprava by patrně neunesla nápor cestujících, které dnes trasa C přepravuje.
Uvažuje se proto, že by se ke generální opravě nuselského mostu přikročilo až po dokončení plánované trasy metra D, která by vedla z náměstí Míru do stanice Zálesí za Krčí a která by MHD ve směru střed města – Pankrác – Kačerov a Jižní město značně ulehčila.

jvj

Zveřejněno: 07.01.2002 – support@publix.cz
Vytisknout